Jorginho by mohl v jednom kalendářním roce vyhrát Ligu mistrů, což se mu povedlo s Chelsea, a zároveň nad hlavu zvednou pohár pro vítěze EURO 2020.
Jorginho je srdcem italské reprezentace, která od prvního dne šampionátu udivuje fotbalové fanoušky. Předváděná hra talentovaného záložníka podněcuje diskuze o tom, zdali by si nezasloužil nominaci na Zlatý míč.
Po proměněné penaltě v semifinále proti Španělsku by nedělní výhra ve finále EURO 2020 proti Anglii byla vrcholem jeho kariéry, jakousi odměnou za neskutečné odříkání, které na cestě za svým fotbalovým snem musel podstoupit.
Jorginho však v italském týmu vůbec nemusel být…
Jorginho se narodil v Brazílii, ve svých 15 letech se ovšem přesunul do Itálie, konkrétně do Verony. Protože byl ve městě sám, bez rodiny a přátel, a protože neměl skoro žádné peníze, musel žít v klášteře. S fotbalem v tu chvíli chtěl celkem pochopitelně skončit, ale jeho matka mu v tom zabránila.
Na správnou cestu ho dostal Riccardo Prisciantelli, bývalý výkonný ředitel týmu Hellas Verona. V roce 2007 měla Verona katastrofální finanční potíže, ale Prisciantelli dostal telefonát, který navždy změnil (nejen) italský fotbal.
„Ten den byl stejný jako každý normální den“ vzpomíná v rozhovoru pro deník Gazzetta dello Sport. „V roce 2007 mi zavolal obchodník z Verony, který pracoval v Jižní Americe, aby mi nabídl několik mladých hráčů“.
„Řekl jsem mu, že nemáme peníze, ale pokud chce, může je do Itálie přivézt.“
Jedním z nich byl 15letý Jorginho. Do Itálie přijel bez rodiny i přátel.
Jeho přínos pro tým byl okamžitý. Mimo hřiště však mladík, který stále neměl italské občanství, musel ještě zabojovat.
Prisciantelli dál vzpomíná: „Byl jsem akorát na cestě na hřiště, když mi volal asistent, že ho viděl (Jorginha) driblovat. Byl opravdu šílený. Vzali jsme ho do tréninku i do zápasů.
„Trvalo dlouho, než se usadil. Nedokázal žít v internátní škole se svými společníky. Proto jsem ho svěřil důvěryhodnému knězi, takže měl svou postel a teplé jídlo.“
„Za kněze jsem platil. Když jsem neměl peníze, vždycky jsem se s ním hádal, aby dal Jorginhovi něco k jídlu. Dával jsem mu 20 eur týdně, když jsem mohl 50 eur. To samé platil i Rafael, brazilský brankář prvního týmu. Museli jsme to dělat, aby mohl studovat, učit se jazyk a hrát fotbal.“
Toto odhodlání a podpora v Jorginhovi pomohly vzbudit nikdy nevídaný přístup, který má dodnes. Když hrál v dorosteneckém týmu ve Veroně, vysloužil si přezdívku „Vlk budoucnosti“.
„O lidech s velkým odhodláním se mluví jako o lvech, pro mě je to vlk. Na hřišti maká třikrát tvrději, než všichni ostatní.“ Dodal Prisciantelli.
„Každou noc v té temné a smutné místnosti plakal, ale já jsem věděl, že se nikdy nevzdá.“
„Koupil jsem nějaké vybavení a zřídil jsem malou tělocvičnu ve sportovním centru. Dorazil za úsvitu a cvičil, dokud jsme mu nedovolili odejít.“
Znovu se Jorginhovi změnil život v roce 2008, když se hlavním trenérem Verony stal Sarri. Jednalo se o partnerství, během něhož mladý záložník začal hrát v A týmu, posléze se připojil k revoluci v Neapoli a v roce 2017 nakonec emigroval do Chelsea.
Prisciantelli vzpomíná: „Požádal mě, abych přibral někoho z mládežnické akademie. Zahlédl Jorginha a rozhodl se pro něj. Možná i proto později chtěl mít Vlka s sebou v Neapoli a poté i v Chelsea, což se mu povedlo.“
Sarri a Jorginho možná už nikdy nebudou spolupracovat, ale záložníkovo rozhodnutí následovat svého parťáka do Chelsea mu připravilo možnost vyhrát v sezóně 2021 Zlatý míč.
Zatím to nebyl dokonalý rok. Všechen potlesk v západním Londýně si pro sebe nechává N´Golo Kante a finále ve Wembley Jorginhovi připomene hořkou porážku 1:0 v zápase FA Cupu proti Leicesteru, který se hrál na konci května.
Jorginhovi je nyní 29 let a je velkým hráčem jak pro klub, tak pro svou zemi. Odehrál 90 minut ve finále Ligy mistrů, ve kterém pomohl k porážce Pepa Guardioly a jeho Manchesteru City.
V úterním semifinále EURO 2021 proti Španělsku trenér Mancini vystřídal pět ze šesti předních hráčů – pouze Jorginhovi věřil, že vydrží celý zápas.
Semifinálový zápas se Španělskem Jorginho navíc zakončil chladnokrevně proměněnou penaltou, což byl i díky němu nejpůsobivější a nedůležitější okamžik italského fotbalu od roku 2012, kdy Andrea Pirlo v semifinále EURO prostřelil Joe Harta.
Pirlo a jeho kolegové se toho roku dostali do finále, v něm ovšem prohráli se Španělskem 4:0. Jakou historii napíše Jorginho a tým okolo něj?
Update 12. července 2021: Jorginho s Itálií vyhrál EURO 2020 i navzdory faktu, že v penaltovém rozstřelu gól nedal.
Zdroj: DailyMail
