TOP 10 jezdců formule 1 podle počtu vítězství

top-10-jezdcu-formule-1
Zdroj: F1.com

Hodnotit, kteří jezdci patří k těm nejlepším, co v historii královny motorsportu kdy závodili, není vůbec jednoduché. Můžeme je hodnotit z tolika různých hledisek a stejně se každý dostane k trochu odlišným jménům. To nám ale nebrání sestavovat žebříčky na základě určité vybrané statistiky. V tomto výběru se podíváme na deset jezdců s největším počtem vyhraných závodů v historii Formule 1.

10. místo – Jim Clark

  • Počet vítězství: 25
  • Mistr světa: 2x (1963, 1965)
  • Pole positions: 32
  • Pódia: 32

Skotský pilot byl hvězdou 60. let v barvách Lotusu. Debutoval v roce 1960 ve Velké ceně Nizozemska na okruhu v Zandvoortu. Ve slibně rozjetém závodě ovšem havaroval. Jeho kariéra tím ovšem neutrpěla a Clark dokázal s Lotusem dvakrát dokráčet k mistrovskému titulu. V barvách britské automobilky strávil celou kariéru a celkově má na kontě 72 startů. Zvítězil tedy ve více jak třetině závodů, ve kterých startoval. V roce 1965 také zvítězil ve slavném závodě 500 mil Indianapolis.

Poznámka: Stejný počet vítězství jako Jim Clark má i trojnásobný mistr světa z Rakouska Niki Lauda. Do top desítky jsem nakonec vybral skotského závodníka i z toho důvodu, že ve formuli 1 odjel mnohem méně závodů.

9. místo – Jackie Stewart

  • Počet vítězství: 27
  • Mistr světa: 3x (1969, 1971, 1973)
  • Pole positions: 17
  • Pódia: 43

Sir John Young Stewart, jak zní celé jeho jméno včetně titulu Sir, který získal v roce 2001, je dalším skotským velikánem formule 1. Debutoval v roce 1965 a svou kariéru spojil s týmy BRM a Tyrrell. Právě v barvách druhého jmenovaného týmu získal tři mistrovské tituly. Celkově odstartoval do devětadevadesáti závodů a kariéru ukončil v roce 1973. Svět královny motorsportu ovšem neopustil. Založil vlastní tým Stewart Grand Prix, který působil ve formuli 1 mezi lety 1997 až 1999. Závodili za něj například Rubens Barrichello nebo Johnny Herbert. Tým následně odkoupil Ford a v roce 2000 se z něj stal Jaguar.

8. místo – Max Verstappen

  • Počet vítězství: 28
  • Mistr světa: 1x (2021)
  • Pole positions: 16
  • Pódia: 70

Úřadující mistr světa se i přes svůj mladý věk, stále je mu pouze 24 let, již řadí mezi nejúspěšnější závodníky vůbec. Debutoval v roce 2015 ve Velké ceně Austrálie za tým Scuderia Torro Rosso. Ve věku 17 let a 166 dní se stal vůbec nejmladším pilotem, který kdy startoval v závodě formule 1. V roce 2016 nahradil v rakouské stáji Red Bull ruského pilota Daniila Kvjata a hned svůj první závod v novém týmu dokázal vyhrát.

Po Velké ceně Španělska se tak stal nejmladším vítězem závodu formule 1 v historii. V následujících letech sbíral s Red Bullem další pódia a vítězství a v roce 2021 získal titul mistra světa. K němu má velmi slibně nakročeno i v letošní sezóně. Zatím má na svém kontě 154 startů a je velmi pravděpodobné, že nejenom tuto statistiku v následujících letech značně zvýší.

7. místo – Nigel Mansell

  • Počet vítězství: 31
  • Mistr světa: 1x (1992)
  • Pole positions: 32
  • Pódia: 59

Anglický pilot s výrazným knírem debutoval v roce 1980 ve Velké ceně Rakouska za tým Lotus, kde strávil prvních pět let své kariéry. Následně se přesunul na čtyři sezóny do Williamsu, kde dvakrát obsadil druhé místo v šampionátu. V letech 1989 až 1990 hájil barvy Ferrari, ovšem ani zde se mu nepodařilo získat mistrovský titul. Vrátil se tedy do Williamsu, kde v roce 1991 obsadil druhé místo v celkovém hodnocení a v sezóně 1992 se mu podařilo získat kýžený titul mistra světa.

Následující rok strávil v americké sérii IndyCar, kde se taktéž stal šampionem. V roce 1994 se opět vrátil do Williamsu kvůli tragické smrti Ayrtona Senny a ve Velké ceně Austrálie získal své poslední vítězství v kariéře. Poslední start si připsal za tým McLaren v sezóně 1995 a celkově jich nasbíral 187.

6. místo – Fernando Alonso

  • Počet vítězství: 32
  • Mistr světa: 2x (2005, 2006)
  • Pole positions: 22
  • Pódia: 98

Španělský rodák z Ovieda sice nedávno oslavil již jedenačtyřicáté narozeniny, ovšem na trati to není vůbec znát. Stále patří mezi nejrychlejší a skončit jen tak nehodlá. Francouzskou stáj Alpine od příští sezóny vymění za Aston Martin, kde podepsal víceletý kontrakt. Debutoval ve Velké ceně Austrálie v roce 2001 za tým Minardi. Následující rok strávil jako testovací jezdec Renaultu, kde získal sedačku na sezónu 2003. U Renaultu zůstal i v následujících letech a dokázal v sezónách 2005 a 2006 získat dva mistrovské tituly. Tím ukončil dlouhou nadvládu Michaela Schumachera a týmu Ferrari.

Rok 2007 strávil Alonso u McLarenu, kde svedl velký boj plný intrik s tehdejším nováčkem Lewisem Hamiltonem. Titul ovšem nakonec získal Kimi Räikkönen z Ferrari o pouhý jeden bod před oběma jezdci McLarenu. Alonso se na další dvě sezóny vrátil k Renaultu, kde ovšem nezaznamenal výraznější úspěchy a vyslyšel tak nabídku Ferrari, kde závodil od roku 2010. U stáje z Maranella strávil celkem pět let a v sezónách 2010 a 2012 byl nesmírně blízko zisku dalšího titulu, ovšem nakonec se musel sklonit před Sebastianem Vettelem z Red Bullu.

V letech 2015 až 2018 závodil Alonso opět za McLaren, který mu ovšem nedokázal poskytnout konkurenceschopné auto, a tak se španělský závodník rozhodl z formule 1 odejít. Během dvou následujících let vyzkoušel různé závodní disciplíny, ale královna motorsportu mu chyběla. V roce 2021 se tak do formule 1 vrátil a podepsal smlouvu s týmem Alpine (dříve Renault). Známé prostředí francouzské stáje po letošní sezóně opustí, ale fanoušky bude svým závoděním bavit dál. Zatím má na kontě 346 startů a k překonání absolutního rekordu Kimiho Räikkönena mu chybí už pouhé čtyři starty. Alonso je také dvojnásobným vítězem 24 hodin Le Mans a dokázal zvítězit i v závodě 24 hodin v Daytoně.

5. místo – Ayrton Senna

  • Počet vítězství: 41
  • Mistr světa: 3x (1988, 1990, 1991)
  • Pole positions: 65
  • Pódia: 80

Brazilská ikona a pro mnoho fanoušků možná nejlepší závodník, jaký kdy žil. Senna debutoval v roce 1984 ve svém domácím závodě konaném v Riu de Janeiru. Svou první sezónu strávil v britském týmu Toleman a následující tři roky jezdil za Lotus, kde v roce 1987 zaznamenal třetí místo v celkovém hodnocení jezdců. Následoval přestup do McLarenu, kde zažil nejzářnější léta své kariéry.

V roce 1988 získal po neuvěřitelné bitvě se svým týmovým kolegou Alainem Prostem svůj první titul mistra světa. Tato sezóna započala jednu z největších rivalit v historii formule 1. Senna a Prost o titul bojovali i v roce 1989 a z celkového prvenství se nakonec radoval francouzský jezdec. Ten následně přestoupil do Ferrari, ale i v roce 1990 svedl se Sennou impozantní bitvu o mistrovský titul. Brazilec se stal podruhé šampionem a prvenství obhájil i v roce 1991. Do další sezóny vstupoval už jako trojnásobný šampion, ovšem rok 1992 patřil Nigelu Mansellovi.

Sezóna 1993 byla pro Ayrtona Sennu poslední v barvách McLarenu. V šampionátu obsadil druhé místo, přičemž titul získal jeho největší rival Alain Prost. Následoval přestup do Williamsu, kde si připsal poslední tři starty v kariéře. Celkově jich nasbíral 161. Ve Velké ceně San Marina v roce 1994 během kvalifikace tragicky zemřel rakouský jezdec Roland Ratzenberger a bohužel nebyl jediným, komu ten víkend ukončila nehoda v monopostu život.

V průběhu závodu najíždí Senna do zatáčky Tamburello, ovšem zatočit nedokáže a jeho Williams ohromnou rychlostí narazí do betonové zdi lemující zatáčku. Na následky nehody bohužel do několika hodin zemře. Tragická smrt obou závodníků vede v následujících letech k velkému zvýšení bezpečnosti monopostů. Ayrton Senna navždy zůstane jednou z největších legend v historii formule 1 a na jeho úžasný příběh s tragickým koncem nebude nikdy zapomenuto.

4. místo – Alain Prost

  • Počet vítězství: 51
  • Mistr světa: 4x (1985, 1986, 1989, 1993)
  • Pole positions: 33
  • Pódia: 106

Francouzský čtyřnásobný mistr světa přezdívaný profesor začal svou kariéru v McLarenu v roce 1980. Debutoval ve Velké ceně Argentiny, kterou dokončil na šestém místě. Následující tři roky strávil u Renaultu, kde v roce 1983 obsadil druhé místo v šampionátu. Prost se poté vrátil do McLarenu a hned první sezónu po návratu dokončil na druhém místě v hodnocení jezdců.

V letech 1985 a 1986 získal své první dva mistrovské tituly, přičemž ten druhý o pouhé dva body před Nigelem Mansellem. Po sezóně 1987, ve které obsadil Prost čtvrté místo v celkovém hodnocení, nastoupil do McLarenu talentovaný brazilský pilot Ayrton Senna a zrodila se tak velkolepá rivalita. Prost a Senna svedli nespočet skvělých soubojů a během společného působení v McLarenu si každý z nich připsal po jednom mistrovském titulu. Po vítězství v šampionátu v roce 1989 se francouzský pilot přesunul do Ferrari a v následující sezóně opět svedl s Brazilcem fantastickou bitvu. Z titulu se ovšem radoval jeho rival a Prost se musel spokojit s druhým místem.

Rok 1991 nebyl pro Alaina ani pro Ferrari příliš úspěšný. Prost veřejně kritizoval tým za nedostatečně konkurenceschopné auto a stáj z Maranella mu následně vypověděla smlouvu. V posledních dvou závodech sezóny byl nahrazen jinými piloty. V roce 1992 si dal od formule 1 pauzu a vrátil se na sezónu 1993. Podepsal smlouvu s Williamsem, který v předchozím roce absolutně dominoval. Prost získal svůj čtvrtý titul mistra světa a následně ukončil kariéru. Celkově nasbíral 199 startů. V roce 1997 odkoupil francouzskou stáj Ligier a přejmenoval tým na Prost Grand Prix. Ten působil ve formuli 1 v letech 1997 až 2001 a tři závody za něj odjel i český pilot Tomáš Enge.

3. místo – Sebastian Vettel

  • Počet vítězství: 53
  • Mistr světa: 4x (2010, 2011, 2012, 2013)
  • Pole positions: 57
  • Pódia: 122

Čtyřnásobný mistr světa nedávno oznámil, že po letošní sezóně ukončí kariéru. Pro miliony fanoušků po celém světě to byla velmi smutná zpráva. Vettel ve vyjádření na svém nově založeném instagramovém profilu vysvětlil, proč se rozhodl skončit. Chce trávit čas se svou rodinou a věnovat se jiným projektům, především týkajících se ochrany planety. Vraťme se ale na začátek jeho bohaté kariéry.

Do prvního závodu odstartoval v roce 2007 za tým BMW Sauber. Ve Velké ceně USA zastupoval Roberta Kubicu, který měl vážnou nehodu v předchozím závodě. Nakonec dojel na poslední bodované příčce, tedy na osmém místě, a stal se tak v té době ve věku 19 let a 349 dní nejmladším pilotem, který dokázal v závodě bodovat. V téže sezóně odjel ještě sedm závodů za tým Scuderia Torro Rosso, kde pokračoval i v následujícím roce. Sezóna 2008 přinesla Vettelovo první vítězství v kariéře. Na okruhu v italské Monze celý závodní víkend pršelo a Vettel získal naprosto nečekanou pole position. V závodě před sebe nikoho nepustil a stal se tak v té době nejmladším vítězem závodu v historii formule 1. Tento rekord překoval v roce 2016 Max Verstappen.

V roce 2009 Vettel přestoupil do Red Bullu a hned ve své první sezóně obsadil druhé místo v šampionátu za vítězným Jensonem Buttonem. V následujícím roce získal svůj první mistrovský titul a dodnes je nejmladším šampionem v historii. V sezóně 2011 si dominantním způsobem dojel pro svůj druhý titul a v roce 2012 se stal šampionem potřetí, když porazil Fernanda Alonsa z Ferrari o pouhé tři body.

Sezóna 2013 byla Vettelova nejdominantnější, když dokázal vyhrát neuvěřitelných devět závodů po sobě a stal se tak čtyřnásobným mistrem světa. Změny pravidel ukončily dominanci Vettela a Red Bullu, což způsobilo, že po nepříliš úspěšné sezóně 2014 Vettel přestoupil do Ferrari. Během šesti let u týmu se vzpínajícím se koněm ve znaku získával pódia i vítězství, ovšem na titul se mu dosáhnout nepodařilo. Maximem byla druhá místa v letech 2017 a 2018. Od roku 2021 závodí za Aston Martin a dosud nasbíral 290 startů. Pro dobro formule 1 nám nezbývá než doufat, že Sebastiana Vettela po konci kariéry uvidíme v nějaké jiné funkci v rámci královny motorsportu. Protože jestli někdo má co nabídnout, tak je to právě on.

2. místo – Michael Schumacher

  • Počet vítězství: 91
  • Mistr světa: 7x (1994, 1995, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004)
  • Pole positions: 68
  • Pódia: 155

Pro mnohé fanoušky bude právě on navždy králem formule 1. Jeho rekordy se zdály nepřekonatelné a Ferrari s ním zažilo nejúspěšnější éru v historii. Pojďme ale od začátku. Mladý Schumacher debutoval ve formuli 1 v roce 1991 za tým Jordan ve Velké ceně Belgie. Kvalifikoval se sedmý, ale v závodě kvůli poruše spojky ujel pouze několik set metrů. Přesto udělal velmi dobý dojem a všiml si ho manažer týmu Benetton Flavio Briatore. Ještě v roce 1991 si právě za Benetton připsal pět startů v závodech. V týmu zůstal další čtyři roky a v letech 1994 a 1995 získal své první dva mistrovské tituly.

V roce 1996 přestoupil Schumacher do Ferrari a v první sezóně obsadil třetí místo v šampionátu. V následující sezóně se stal šampionem Jacques Villeneuve z Williamsu a Schumacher byl ze šampionátu diskvalifikován poté, co úmyslně najel právě do monopostu kanadského jezdce s cílem vyřadit ho ze závodu. Vítězství a body mu ovšem v osobních statistikách zůstaly.

Sezóna 1998 se nesla v duchu souboje Schumachera s Mikou Häkkinenem z McLarenu. Z titulu se nakonec radoval finský závodník a Ferrari tak na kýžený triumf stále čekalo. V roce 1999 utrpěl Schumacher ve Velké ceně Británie zlomeninu lýtkové a holenní kosti na pravé noze, což mu znemožnilo startovat do šesti velkých cen a bojovat o titul. V posledních dvou závodech sezóny se snažil pomoct svému týmovému kolegovi Eddiemu Irvinovi k zisku titulu. Šampionem se však opět stal Mika Häkkinen z McLarenu. Ferrari nakonec v sezóně dokráčelo k zisku titulu mezi konstruktéry, což se stáji z Maranella povedlo po dlouhých šestnácti letech.

Do sezóny 2000 vstupovalo Ferrari s novou jezdeckou dvojicí, kterou tvořili Michael Schumacher a brazilský pilot Rubens Barrichello. Šéf týmu Jean Todt, stratég Ross Brawn, hlavní designér Rory Byrne a oba jezdci vytvořili dokonale fungující tým, který ovládl Pohár konstruktérů a Michael Schumacher se stal potřetí mistrem světa. V letech 2001 a 2002 Ferrari absolutně dominovalo a Schumacher získal další dva tituly a dorovnal tak rekord Juana Manuela Fangia. Do sezóny 2003 tak vstupoval Schumacher jako pětinásobný šampion s cílem stát se absolutním rekordmanem v počtu titulů. To se mu nakonec podařilo, když v celkovém hodnocení porazil Kimiho Räikkönena z McLarenu o dva body.

V roce 2004 Ferrari opět absolutně dominovalo a Schumacher získal svůj sedmý a poslední titul. V následující sezóně nastaly změny pravidel, které dominanci stáje z Maranella ukončily a Schumacher skončil v šampionátu až třetí s velkou ztrátou na vítězného Fernanda Alonsa. Španělský pilot titul v roce 2006 obhájil a Schumacher se musel spokojit s druhým místem. V průběhu roku oznámil, že po sezóně ve formuli 1 končí. Jeho pauza trvala tři roky, než podepsal smlouvu s Mercedesem.

V letech 2010 až 2012 závodil po boku Nica Rosberga, výraznější úspěch však nezaznamenal. Za zmínku ale stojí jeho poslední pódium v kariéře, které získal ve Velké ceně Evropy v roce 2012 na městském okruhu ve Valencii. Závod dokončil na třetím místě. Za svou bohatou kariéru nasbíral celkem 306 startů. Mladý Mick Schumacher má co dohánět, ale pravděpodobně by mu stačilo dosáhnout alespoň na část úspěchů jeho otce. Ten mu v tom určitě drží palce.

1. místo – Lewis Hamilton

  • Počet vítězství: 103
  • Mistr světa: 7x (2008, 2014, 2015, 2017, 2018, 2019, 2020)
  • Pole positions: 103
  • Pódia: 188

Druhý jezdec s titulem Sir v našem žebříčku. Sir Lewis Hamilton je statisticky nejúspěšnějším jezdcem v historii formule 1. Překonal prakticky všechny rekordy, o kterých se tvrdilo, že je nikdy nikdo nepřekoná. Společně s Michaelem Schumacherem drží rekord v počtu získaných titulů. Podívejme se tedy blíže na jeho kariéru. Debutoval v roce 2007 ve Velké ceně Austrálie za tým McLaren. Hned ve svém prvním závodě dojel na třetím místě. V celkovém hodnocení skončil na druhém místě o pouhý bod za vítězným Kimim Räikkönenem.

V následující sezóně už ale získal svůj první mistrovský titul. Tentokrát to byl on, kdo o jediný bod porazil svého soupeře. V posledním závodě sezóny v Brazílii dojel pátý, což mu stačilo, aby porazil Felipeho Massu z Ferrari. V následujících čtyřech letech další titul s McLarenem nepřidal, a tak v roce 2013 přestoupil do Mercedesu, kde nahradil Michaela Schumachera a stal se novým týmovým kolegou Nica Rosberga. V první sezóně skončil na čtvrtém místě v šampionátu, ovšem změny pravidel pro následující rok hrály jeho týmu do karet.

V sezóně 2014 Mercedes absolutně dominoval a Hamilton si dojel pro druhý mistrovský titul. Dominance Mercedesu pokračovala i v roce 2015 a britský pilot opět získal celkové vítězství v šampionátu. V sezóně 2016 ho jeho týmový kolega Rosberg zdolal a následně ukončil kariéru ve formuli 1. Od roku 2017 jezdil po Hamiltonově boku finský závodník Valtteri Bottas.

V letech 2017 a 2018 bojoval Hamilton o titul především se Sebastianem Vettelem z Ferrari a v obou případech vyšel se souboje vítězně. Dominantním způsobem ovládl sezóny 2019 a 2020, čímž dorovnal rekordní počet titulů Michaela Schumachera. Německého závodníka se pokusil překonat v následujícím roce, ale po fascinující a nesmírně vyrovnané bitvě s Maxem Verstappenem se musel smířit s druhým místem.

Letošní sezóna zatím Mercedesu ani Hamiltonovi nevychází úplně podle představ, ale spolu s novým týmovým kolegou Georgem Russellem sbírají pódia a cenné body pro tým. Je možné, že po letní přestávce se Mercedes vrátí ještě silnější a Hamilton s Russellem budou bojovat s vozy Ferrari o druhé místo v Poháru konstruktérů. Za svou dosavadní kariéru nasbíral Hamilton 301 startů. Touha vyhrávat a překonávat rekordy mu ale zatím rozhodně nedochází.

Total
0
Shares
Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související články